﻿&editionNumber=41
&editionVolume=3555

&centralHeader="DLOUHÁ CESTA DOMŮ"

&mainArticleHeader="NĚMCI VYTLAČILI BRITSKÉ PARAŠUTISTY ZE SEVERNÍHO KONCE ARNHEMSKÉHO MOSTU"

&mainArticleText="Po devíti dnech intenzivních bojů podél koridoru s příznačnou přezdívkou „Hell’s Highway“ byly spojenecké síly nuceny z Arnhemu ustoupit. Útok začal dobře a během výsadkové části Market kladly stíhačky Luftwaffe jen velmi malý odpor. Jak jsme již uvedli, americká 56th Fighter Group v prvních dnech operace ztratila 16 ze svých 39 P-47. Nyní můžeme potvrdit smrt nejméně šesti pilotů, zatímco neznámý počet dalších je nezvěstný.

Spojenci obsadili Eindhoven, zatímco britští výsadkáři se za prudkých protiútoků probíjeli do Arnhemu. Brzy bylo zřejmé, že Němci jsou ochotni přenechat okolní území, samotný Arnhem však bez boje nevydají – a bojovali skutečně tvrdě. Přes řadu vítězství na cestě k městu a za cenu těžkých ztrát právě zde spojenecký postup skončil. Z obou stran přicházejí příběhy mimořádného hrdinství z bojů vedených někdy na vzdálenost pouhé šířky ulice. Pro početně i výzbrojí slabší spojenecké výsadkáře často nezbývala jiná možnost než přenést boj přímo k Němcům.

Pozemní část Garden nikdy nedosáhla zamýšleného výsledku, protože německé tankové divize tvořili bojem zocelení vojáci v dobře bránitelných postaveních. Spojenci se nepochybně pokusí Němce z Nizozemska vytlačit znovu, ale sotva před koncem roku: velení musí vyřešit logistickou katastrofu způsobenou ztrátou tolika zkušených vojáků a pilotů. Polní maršál Montgomery jel na vlně úspěchů od severoafrických pouští až po pláže severní Francie, dnes však musí přijmout výsledek odsouzené operace, jejíž selhání lze přičíst samotnému plánu. Špatné počasí bylo jednou z podceněných proměnných. Nezohlednit přítomnost tří tankových divizí – ani jejich přesnou polohu – je však neobhajitelné. Mnoho nejzkušenějších amerických a britských vojáků evropského bojiště bylo při postupu na Arnhem zabito nebo zajato. Po rozptýlení mlhy války je zřejmé, že kráčeli do dobře připravené pasti, i když si sami Němci zpočátku sotva uvědomovali, že ji nastražili."

&secondaryArticleHeader="„VICTORY DIVISION“ PRORAZILA SIEGFRIEDOVU LINII"

&secondaryArticleText="Opevnění známé jako Siegfriedova linie je monumentem německého ženijního umění a táhne se podél francouzsko-německé hranice. Po německém vpádu do Francie roku 1940 bylo opuštěno a až spojenecké vylodění v Normandii přimělo Němce zanedbaná opevnění obnovit. Obranné pásmo je až dvacet mil hluboké a zahrnuje více než 20 000 postavení, pevnůstek a protitankových překážek. Pro spojenecké velení představuje mimořádně těžkou překážku a samotné bombardování obránce z těchto pozic nedokáže vypudit.

Na bojišti se však výpočty často střetávají s odvahou. Po rychlém postupu Francií dorazili Spojenci k západnímu okraji linie a 16. září provedl V. sbor první průlom. Americká divize přezdívaná „Bloody Bucket“ rozdrtila německou obranu, ale kvůli těžkým ztrátám pěchota nedokázala průlom rozvinout. Do boje proto vstoupila 5. obrněná divize a pěší jednotky 28. divize, známé jako Victory Division, a prorazily Siegfriedovou linií.

Německé síly byly v nepořádku, ale polní maršál von Rundstedt, velitel německých sil na západě, je rychle znovu zorganizoval. Rozšířila se zpráva, že americké tanky překročily řeky Our a Sauer u Wallendorfu a rychle míří k silniční síti v Eifelu, což by pro Německo znamenalo katastrofu. Rundstedt osobně převzal odpovědnost za zastavení postupu a shromáždil všechny dostupné divize. Kapitán Karl Kornowski vedl svou skupinu mužů v odvážném útoku na Dead Man’s Creek, obsadil desítky bunkrů a pevnůstek, než byl sám zajat při spojenecké léčce. Victory Division byla postupně zatlačována německými silami; na levém křídle ji obchvacovaly tři divize a napravo obrněná divize s brigádou.

Boj pokračoval několik dní a počasí se zhoršilo, takže Američané zůstali bez letecké podpory. S klesající teplotou mizely i výhody, s nimiž do bitvy vstupovali. Dne 19. září nařídilo americké velení ústup. Stíhačky a bombardéry Luftwaffe pronásledovaly ustupující jednotky a šířily mezi nimi paniku. Celá tanková divize generála Bayerleina udeřila na ustupující vojska, dokud se do boje nezapojila brigáda Shermanů kryjící pěchotu. Němci ztratili 25 tanků, ale zničili nebo vyřadili přes 60 spojeneckých. Američané se pětkrát pokusili obsadit výšiny u Romersbergu, ale drtivá dělostřelecká palba je nakonec vytlačila zpět. Do 22. září byla Victory Division poražena a von Rundstedtovy síly znovu zajistily Siegfriedovu linii."

&fakeArticle1Header="LÉTAJÍCÍ PUMA ZASÁHLA BRITSKÝ ČINŽOVNÍ DŮM"

&fakeArticle2Header="21 AGENTŮ OSS VYSAZENO V BUKUREŠTI K OSVOBOZENÍ SPOJENECKÝCH LETCŮ"